Ivo TOMAN: NESNÍMEJTE ZE SEBE ODPOVĚDNOST!
Pochybuji o tom, že na světě platí princip „zaslouženosti“ a „nezaslouženosti“, který dměňuje lidi za jejich dobré skutky a zatracuje je za jejich špatné chování. Překvapivě mnoho lidí stále věří, že: „Když se budu k lidem chovat hezky, budou mě mít rádi a budou se;mnou také jednat hezky. Dříve nebo později pravda vyjde najevo a boží mlýny stále melou.“
A pak se strašně diví, že je to většinou jinak. Že svět neopětuje jejich láskyplné činy. Z právního hlediska je velmi obtížné zbavit někoho svéprávnosti. O to překvapivější je skutečnost, že mnozí lidé se sami a dobrovolně odpovědnosti vzdávají. Moc člověka je tak veliká, že má dokonce moc vzdát se své moci a učinit ze sebe úplně bezmocného
tvora. Všichni dobře známe tuto větu:
„To on je vinen. On za to může.“
Znamená to, že někdo jiný má moc a vy ne. Jinak řečeno, jste oběť. Hra na oběti je nesmírně oblíbená, protože je praktická. Kdo je oběť, má soucit, pozornost a náklonnost většiny lidí. Má dokonce obdiv, jestliže statečně snáší svůj těžký úděl. Pokud tuto hru hrajete sami se
sebou i vy, zapomínáte, že tím nic nevyřešíte. Jen oddalujete řešení svých problémů.
Někteří lidé usilovně používají různé triky, aby byli považováni za bezmocné. Tak alespoň nemusí být odpovědní za svůj život. Mnohem raději se cítí jako oběti nebo se sami ničí. Dr. Joseph Murphy popisuje ve své knize Moc podvědomí příběh ženy, která už léta trpěla revmatismem. Stále si poklepávala na postižené klouby a říkávala:
„Dnes mě moje revma zase zlobí!“
Její stálé naříkání vzbuzovalo soucit celé rodiny, takže byla obklopena její neustálou ozorností. To jí velmi vyhovovalo. Jednou jí Dr. Murphy nabídl účinnou léčbu, ona však peprojevila nejmenší zájem. Přišla by o svou výjimečnost a pozornost rodiny. Překvapivě mnoho lidí má takový sklon k sebetrýznění a sebelitování. Nikdy nenechte za sebe myslet jiné. Lidé, kteří předali odpovědnost za svůj život někomu jinému, se úspěchu nedočkají. Po tisíciletí lidé věří v možnost přenést zodpovědnost za vlastní činy na jiné. A tak lidé stále táhnou do válek a domnívají se, že jejich generál má zodpovědnost za jejich životy. Mohou přece na něho svalovat vinu v případě neúspěchu.
Problémy nikdy nevyřešíte tím, že budete svalovat vinu na druhé. To dělají jen zkrachovanci. Pokaždé jste to byli jen vy,
... kdo jste se tak rozhodli,
... kdo jste to tak udělali,
... kdo jste se tak špatně zachovali,
... kdo jste sami sobě ublížili,
... kdo jste si sedli na to nejhorší místo,
... kdo jste ho (ji) pozvali dál,
... kdo jste se rozhodli to začít (skončit),
... kdo jste koupili tu blbost,
... kdo jste to zapomněli,
... kdo jste to snědli,
... kdo jste jim věřili, ...
Jen vy jste klíčem ke svému úspěchu. Nečekejte proto na nic, ani na cizí pomoc. Tím jen odsouváte svou zodpovědnost. Nepřemýšlejte, proč vám to všechno špatné ti druzí dělají.
V naprosté většině případů si to děláte sami. Ze svého neštěstí většina lidí viní někoho jiného. Kdybyste ale měli nakopnout člověka opravdu zodpovědného za většinu vašich problémů, nejspíš byste se dlouho nemohli posadit.
Prečítajte si aj knihy Iva Tomana, alebo vypočujte jeho unikátne CD.