To sa samo! Alebo o obviňovaní!
Poznáte to, vždy je lepšie hodiť vinu za „rozliate mlieko“ na niekoho. Lenže prispieva takýto postoj v konečnom dôsledku k šťastiu? Ivo Toman tvrdí, že nie vždy. Pretože obviňovať niekoho za svoje nedostatky znamená podvedome zabrzdenie vlastnej aktivity a nastavenia na šťastie.
OBVIŇOVÁNÍ
Chce-li neúspěšný člověk ospravedlnit své neúspěchy, často obviňuje společnost, „systém“ nebo nedostatek příležitostí. Úspěchy a štěstí druhých považuje za důkaz, že je k němu život nespravedlivý. Obviňovat můžete jiné lidi anebo sami sebe. Začneme jinými lidmi.
1. Obviňování jiných
Obviňování druhých je výmluva pro vlastní nečinnost. Všichni rádi věříme, že problém je v jiných lidech, a ne v nás. Dává nám to pocit, že jednáme správně a že my sami nemusíme nic měnit. To je ale slepá ulička, protože jiné lidi měnit nedokážeme. Myslíte si, že někdo jiný má povinnost vás uznávat anebo vám být vděčný????
Nikdo vám nic nedluží a nemusí vás uznávat. Pokud přesvědčíte
sami sebe o pravdivosti předchozí věty, zmenší se vám chaos v hlavě.
Jiní lidé na tomto světě přece nejsou jen proto, aby vás stále
uspokojovali.
Hlavní problém zde je, že posuzujete, co je dobré a co zlé. Posuzujete sami sebe, druhé lidi i různé situace. Jenže při morálním posuzování to, co je dobré pro vás, je někdy pro jiného špatné a naopak.
Tím vzniká ukřivděnost, protože jiní lidé se často chovají jinak, než by podle vás měli. Dokola pak přemíláte vzpomínky na nějakou urážku, ponížení nebo citové zklamání. A také máte touhu tomu druhému své utrpení oplatit.
Tím vším si ale jen sami „vyrábíte“ své neštěstí. Trpíte přitom, a dokonce často ještě chcete, aby jiní obdivovali, jak trpíte. Jenže váš herecký výkon zajímá jen vás samé. Jiní o něm ani nevědí.
V ďalšej časti si povieme niečo o obviňovaní seba samého!
Autor: Ivo Toman
Prečítajte si aj knihy Iva Tomana, alebo vypočujte jeho unikátne CD.